Poslední projížďka Abertamy-Hřebečná

Jelikož letošní zima opravdu stála za prd, domluva, že pojedeme se spřežením do Abertam byla vlastně stálá. Buď nebyl sníh, nebo ho bylo moc, nebo bylo moc teplo či zima. A tak nám vlastně skoro všechny příležitosti k vyjížďce utekly mezi prsty. Až nastal bod kdy nebylo cesty zpět.

V sobotu ráno v 6 nakládáme 8 buchet a Laryho do pošťáka (náš modrý Fiat Doblo) a vyrážíme směr Abertamy. Po hodince a půl jsme na místě, připravujeme sáně, zapřaháme 2×4 + Lary a vyrážíme na trasu. Je konec zimy, tak zklidňuji Vojtu, že teď už ve stopách nebudou žádní odresovaní kreténi. A je to tak, cestou potkáváme spoustu vysmátých běžkařů, kteří si nás fotí a ochotně uhybají z cesty, když vidí spřežení.

Jezdili jsme asi 2 hodiny po cestách s mírnou odbočkou na planiny. Nebyla špatná, ale měkká. V jeden moment jsem zmizel pod sněhem téměř ze dvou třetin. Počasí bylo moudré, svítilo sluníčko a sníh odtával velmi pomalu.

Při nakládání na odjez už bylo na louce více vody než sněhu. Tak je jasné, že to byla skutečně poslední vyjížďka této zimy. Snad ta příští k nám bude milostivější.

Rubriky: cestování, mushing | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Poslední projížďka Abertamy-Hřebečná

Velbud 2018

Velbud 2018

Nejdříve byl plán  tuto noční navigačne adrelinovou akci běžet s Larym společně s Láďou Burdou a Jamie. Osud chtěl tomu, že jsem se nakonec rozhodl vyzkoušet, jestli umím i chodit a vydal se na trasu s Vojtou Němcem a Yoki. Sraz v hospodě v Jarově, nedaleko Obory u Kaznějova, jsme stihli s půlhodinovým předstihem. Takže zbyl čas i na pivo, nikoli ovšem na předstartovní breefink. Což jak se záhy ukáže, mohlo mít fatální důsledky.
Pět minut do startu jsme si uvědomili, že nemáme ještě připravené psy a ani sebe. Vystřelili jsme z hospody a jentaktak stihli společné focení. Po pozdravení se se šmouhu v podobě Ládi Burdy, který vyběhl na trasu společně s Mirim Šteflem, jsme se chytili skupinky vedené zkušeným členem Velbud teamu a vyrazili. Po přibližně sedmi kilometrech za průběžného kontrolování itineráře trasy, jsem se potupně zeptal davu, zda náhodou nejdeme špatně, tedy jako v protisměru. Za sborového smíchu jsem se dozvěděl, že to je právě ta kulišárna, kterou nám říkali na předstartovním breefingu. Hurá,  konečně jsem se zorientoval a věděl, že teď už se neztratíme.
První zastávka Krkavec, čaj, kafe, foto a vykosení. Naštěstí už víme, že jdeme dobře a tak vyrážíme napřed. Cesta je v pohodě, je něco kolem -4, zem je tvrdá jak beton. Nepříjemné jsou rozježděné cesty od lesáků a cesty vedoucí po okrajích polí. Kotníky docela trpí, chůze je opravdu těžká. 21 km,  tajná kontrola, oheň a balíčky se sladkostmi. Buchta a čokoládová hvězdička zvedla náladu. Určitě víc, než úsek trasy v Kaceřově, kde byla koncentrace THC ve vzduchu více než nadprůměrná. Prostě dobrá bytovka :-). Tady taky začínají Vojtovy problémy. K puchýři rostoucímu již od Krkavce se přidává ještě bolest plosek nohou.
Před Kaznějovem, stejně tak jako většina pochodujících,  kufrujeme a místo po zelené statečně stoupáme do kopce na okraj kaolinového dolu. Jistě nás všechny na špatnou cestu svedla dvojice,  pokoušející se o styk v nastartované Fabii. Jak nám jich bylo líto, při představě, že za námi v intervalu nejméně jedné hodiny jde ještě padesát lidí 🙂
Při sestupu ke Kaznějovu Vojta lehce tuhne, ale dokud se jde po měkkém,  není to tak strašné. Situace se rapidně mění v Kaznějově, už není schopen skoro došlápnout na pravou nohu. Mrzne a já přemýšlím co s tím. Dojdu s ním do parku u hlavní silnice, kde se domlouváme, že si nesedne, bude chodit kolem lavičky a počká než doběhnu těch 8km do Jarova pro auto. Je to zkušený musher, ví,  co je zima a tak ho tam nechávám a peláším. Konečně běžím, neskutečně si to s Larym užíváme. Cesta směr Obora z Kaznějova je sice do kopce, ale ten odpočinek pro nohy vše převažuje. Za půl hodiny jsme za Oborou, do Jarova 2.5 km a Lary tuhne. Silnice je silně namrzlá,  se zbytky ostrého sněhu. Myslím že ho hodně bolí packy. Všechny mu promasíruji, popovídám si s ním, volím cestu prostředkem silnice a dobíháme do Jarova. Rozmrazím auto, Lary zhltne 400g sobího masa, jedeme do Kaznějova. Nakládáme Vojtu a jedeme domů.
Pro mně nakonec 44km, a konstatování „pěšky fakt už snad nikdy ne“.

Rubriky: běhání | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Velbud 2018

návštěva sněžnicového campu XTR Teamu

Asi snad jen fotograficky. Lokalita Boží dar a Klínovec.
Asi by nebylo od věci sem dát i tracking výletů po rašeliništích, ale bylo to takové motání kolem Špičáku směrem na Blatenský rybník a zpátky po loukách. Na sněžnicích se dá chodit hlavně tam, kam se v létě člověk nedostane.


Rubriky: ostatní | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem návštěva sněžnicového campu XTR Teamu

Royal Canin Sprint a Mid Stochov

 

Rubriky: mushing | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Royal Canin Sprint a Mid Stochov

Bezdružice – Město Touškov 35km

Malý trip s Larym. Testování výdrže. Bohužel zatím po 35ti km Lary trošku na kaši a zdá se že začal kulhat 🙁


Rubriky: ostatní | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Bezdružice – Město Touškov 35km